Jyoou no Kyoushitsu (女王の教室, Královna třídy) je jdorama, tj. japonský hraný televizní seriál, který dokáže zaujmout svojí psychologickou precizností či úchvatným výkonem Yuki Amami a jehož náplní není yuri. Pokud byste přecijenom hledali nějakou spojitost s yuri tématikou, tak zřejmě skrze hlavní představitelku Yuki Amami. Ta ve svých 19-ti letech začala hrát v prestižním ženském divadle Takarazuka, aby se během své desetileté divadelní kariéry stala nejmladší otokoyaku (herečka ztvárňující mužské role) v hlavní roli. Hrála například Andrého v Rose of Versailles, nejúspěšnějším představení Takarazuky. Toť asi tak jediné spojení s yuri, co mě napadá ^__^.
Začíná nový semestr a třídu 6.C na základní škole Hanzaki čeká odhalení, kdo bude jejich třídním učitelem. Kolují fámy, že se jím má stát Akutsu Maya-sensei, obávaná učitelka, která se po dvouleté pauze vrátila k povolání. Obavy studentů se nakonec stanou realitou, jejich třídním učitelem bude Akutsu-sensei. Již od začátku je setkání s jejich novou učitelku šokem. Nezačíná představováním, protože se již jména a osobní data svých žáků naučila. Hodinu začíná testem, odůvodněný tak, že v její třídě se vše rozhoduje získanými známkami, jelikož existuje pouze 6% šťastných lidí, kteří dosáhnou dobrého vzdělání a
dobré práce zajišťující výhodné společenské postavení. To znamená, že ve třídě mohou být v budoucnu šťastní pouze dva lidé. Dva, co budou mít nejlepší známky, získají privilégia. Dva nejhorší studenti se stanou třídními zástupci, kteří se musí starat například o úklid třídy, záchodků, gorei (zahájení pozdravu učitele na začátku hodiny) a nošení školního jídla. Později se stávají aspiranty na pozici třídního zástupce i studenti, kteří třídní učitelku neuposlechnou. Ve třídě tak zavládne tvrdý řád, který kromě nenávisti k Akutsu-sensei jednak rozsévá agresivní nevraživost mezi žáky, jednak odhaluje lidské slabosti.
Moc tohoto seriálu tkví v psychologické hře. Akutsu-sensei dokáže využít lidských slabostí jako nikdo jiný. Umí se vcítit do rodiče, strachujícího se o budoucnost potomka, stejně jako chápat dětský
(lidský) strach z nepopulárnosti, rodičovských očekávání a šikany. Dva nejlepší a dva nejhorší žáci vlastně slouží jako protipóly pro zbylé žáky, kteří se ve snaze vyhnout se nepopulární pozici instinktivně uchylují k té výhodnější straně. Vysoká hra, kterou Maya-sensei (jak jí říkají žáci mezi sebou) rozehrává, staví její svěřence před nelehká rozhodnutí. Je lepší poslechnout vnitřní hlas a postavit se za znevýhodňované spolužáky nebo si hledět svého a nechat “pouhé” dva studenty napospas přísné učitelce, popř. zbytku rozčilené třídy? Je dobré poslušně poslechnout učitele, i když s jeho názory nesouhlasíte? Máte vůbec šanci proti vyšší autoritě?
Možná by se zdálo, že jde o klasické školní drama o tom, jak dobrosrdeční žáci po nesčetně útrapách porazili zvrácenou učitelku, která si vybíjí mindráky na bezbraných dětech. Omyl. Královna třídy je v podstatě polemika o učitelství samotném. Kam až může učitel ve své školní výchově zajít, je otázkou i dnes. Některé děti vyrůstají bez respektu k dospělím, jelikož poznámka v žákovské knížce je pro ně jen pár vět. Jak vlastně může učitel zakročit, pokud žák nebere v potaz dostupné
class=”right” height=”148″ width=”262″>
upozorňující/nápravné prostředky a jeho chování začíná být morálně pochybné? Je dobré mít v řadách učitelů pouze “kamarády”, kteří ale mohou postrádat respekt nutný ke kázni? V jistých postupech se názorově s Akutsu-sensei rozcházím. Každý z nás asi zažil učitele přísnějšího než sám zákon, ale ne všichni dokáže psychicky zvládnout šikanu. Zvlášť děti. Co by se stalo, kdyby si sensei z řad studentů vybrala oběť, která toho schopná není. Myslím, že její postup obnáší vysoké
riziko, že se její třída zvrhne v malou skupinku kapitalisticky dravých, leč citově otupených jedinců.
I přes tuto výtku mě její přístup zaujal. Nepřistoupila ke svému povolání nejenom s touhou naučit svojí třídu zvládat učivo, ale také je pod nátlakem autority donutit zamyslet se nad tím, co od sebe samých vlastně očekávají a za jakou cenu jsou ochotni si za tím jít/vzdát se toho. Svět je krutý a proč dětem až do dospělosti
nalhávat, že se všichni mají rádi a jejich práce bude bez dobromyslních lidí. Celý seriál je v tomto bodu velmi diskutabilní. Ne z hlediska dějové stavby, ale z hlediska názorů diváků. Ne každý s ní bude souhlasit. Ale v tom je to kouzlo. Královna třídy vás donutí přemýšlet. Jak často se můžete setkat s filmovou tvorbou, která se neřídí dogmaty a staví před diváka nezodpovězenou, přesto však důraznou otázku, co je a co není správné? Ať už budete s Akutsu Mayou souhlasit nebo ne, tento seriál vás určitě osloví.
Postavy jsou další perlou tohoto jdoramatu. Jasnou hvězdou je Yuki Amami, jejíž herecký výkon mi vzal z plic dech. Dokázala obdarovat “sensei z pekla” šarmem a zároveň postojem, který vzbuzuje respekt i strach u samotného diváka. Její podání neudělalo z této učitelky jen zahořklou mrchu, ke
které cítí člověk opovržení či posměch, jak tomu často bývá v západních filmech u takovýchto postav. Smekám před jejím hereckým talentem a těším se na další seriál s touto okouzlující dámou.
Ztvárnění matky Kandy Kazumi bylo naopak roztomile sladké. Měla jak sladké momenty své naivity, tak vážnější pózy, během kterých jí člověk mohl vidět i jinak než jako matku. Což mi připomíná, že jsem na něco zapomněla. Plusem tohoto seriálu je pohled do rodiny Kazumi. Její rodiče nejsou zlí, ale rodinná situace není nejlepší. Matka je v domácnosti, otec rodinu žijí a od své manželky očekává zvládnutí tak “lehké práce”. Možná klasická filmově rodinná situace, ale co dělá tyto okamžiky zajímavými, je vývoj celé situace. Děti nejsou jen naivní potomci, co očekávají hračky a jsou bezstarostné, rodiče kromě svých starostí chtějí být také pro své děti vzory, aby z nich vyrostli dobří lidé. Jenže někdy si členové rodiny přestávají rozumět a tak se drží alespoň těch věcí, kterým rozumí.
Přestože výkon všech dětí byl chválitebný, jasně si mě získala Shindo Hikaru, zamlklá a přirozeně chytrá dívka. Její cit pro kolegialitu, ale zároveň její striktně dodržovaná odtaživost byla zobrazená
perfektně. Osvětlení příčin takového postoje bylo inteligentní a citlivé. Ostatně jako u ostatních dětí. Jejich povahy se neliší pouze veselostí nebo zamyšleností, ale dostávaly hlubší rozměr, který realisticky ukázal, že i malé děti jsou unikátní osobnosti s vlastními obavami a skrytými démony.
Hudební dobrovod sice obsahoval tak tři znělky, ale jejich použití bylo dostačující a skvěle dokreslovalo atmosféru.
Napadá mě ještě perlička na konec. Před vysíláním došlo k incidentu, kdy se firmy, podporující seriál (Coca Cola, Nissan, Mattel, …), začaly obávat poškození své reputace, protože výukové metody Akutsu-sensei byly vysoce diskutabilní. Bylo v jednání, zda mají z titulků vymazat jejich jména, ale nakonec z tohoto návrhu sešlo, jelikož jdorama běželo v exkluzivním čase, kdy se na reklamy vynakládají značné sumy peněz.
Příběh: 9/10 (zajímavý nápad, neotřelé použití školního tématu, chytlavá zápletka, stravitelný konec.)
Kamera: 8/10 (Nedám dopustit na hororové scény s Akutsu-sensei.)
Postavy: 8+/10 (Slabší postavy ředitele a jeho zástupce hodnocení trochu strhávají, ale neodmyslitelné plus za nezapomenutelnou Akutsu-sensei.)
Humor: 1/10 (Pár vtipů se najde.)
Yuri: 0,5/10 (Možná by se dalo uvažovat o vzpomínce, kde vystupuje žačka říkající své učitelce daisuki desu, ale já jsem v tom viděla něco jiného.)
JDorama záležitost, která úspěšně staví na atraktivních postavách, lidském chápání dobra a pořádku a napínavém příběhu. Vhodné pro náročnější diváky.
Ke shlédnutí na: Dailymotion
